Zhodnocení 2023

Vážení turističtí přátelé,

dovolte, abych provedl obvyklé zhodnocení letošního turistického roku. Ale vzhledem k tomu, že letos jsme završili již rovných třicet let našeho spolku, chtěl bych se také trochu vrátit do časů od jeho, dá se říci již historického počátku až po dnešek. Aby mé povídání nebylo příliš dlouhé, tentokrát poněkud zkrátím rekapitulaci letoška.

Dne 25. 3. 2023 se sešlo před budovou historické a nově zrekonstruované strážovské radnice kolem padesátky příznivců strážovské turistiky, aby zahájili jubilejní, již třicátou sezónu svých akcí. Na zahájení jim bylo umožněno v prostorách radnice shlédnout skvělou výstavu malíře Václava Mandáka, který na svých plátnech mimo jiné mistrně zachycuje množství motivů z okolí Strážova a Opálky. Velikým přínosem zmiňované prohlídky bylo pro nás poznání, jak malebné je Strážovsko nahlížené beze spěchu a shonu všedních dní, pozorované a zachycené vnímavýma očima a štětcem malíře. Po skončení prohlídky přítomní turisté vyšli na krátkou vycházku po stopách Mistrových děl. Bohužel, vzhledem ke krajně nepříznivému počasí byli donuceni se vydat rovnu do útulného hostince U Mařenky na Opálce. Tím byl zároveň vytvořen rekord v celé třicetileté historii spolku v krátkosti vycházky. Poté se jako obvykle promítalo, besedovalo a večeřelo.

Dalších dvou výletů – Po stopách falešné hranice , dne 29. dubna  a Za dalekými výhledy do Českého lesa v květnu jsem se bohužel nemohl účastnit. Z doslechu jsem se ale dozvěděl, že se vydařily. Zejména výklad paní spisovatelky Jandečkové z autentického místa Akce kámen byl jistě velmi zajímavý.

Náš již tradiční třídenní zájezd, tentokrát pod názvem Krkonoše pro starší a pokročilé ve dnech 9. až 11. června se jako obvykle po všech stánkách více než vydařil. Pepa Rousek je prostě nedostižný organizátor těchto akcí, všechno dokonale klaplo.

První den jsme se prošli Karkonoskim parkom narodovwym v polské části Krkonoš a navštívili vodopád Karpacz. Ubytováni jsme pak byli po obě noci v pěkném hotelu Helena v Rokytnici nad Jizerou. Druhý den jsme podnikli delší pěší okruh ze Zlatého návrší, kolem Vrbatovy boudy, přes Harachovy kameny na Labskou louku k prameni Labe, kolem Pančavského vodopádu zpět na Zlaté návrší. Náš autobus nás poté naložil na Mísečkách. Třetí den nás pak čekal nejprve v Harachově výjezd lanovkou na Čertovu horu, procházka na Mumlavský vodopád a na závěr exkurze do Harachovských skláren, odkud jsme se pak plni nezapomenutelných dojmů vrátili domů.

Na náš táborák  nás odvezl autobus do Starého Lázu  odkud jsme prošli Hodousice, Žížnětice, Záhorčice a došli tentokrát na strážovské koupaliště, neboť na obvyklém fotbalovém hřišti se buduje. Bylo horko, tak už jsme se všichni těšili na pivo, ale i na opečené buřty a opět na ty dobroty od paní Hrubé.

12. srpna – Za léčivou vodou a železnorudským pivem. Vlakem, poté Hofmanky a Belveder. Také jsem se neúčastnil, ale vůbec nepochybuji o tom, že cesta za pivem se vydařila, neboť to nám jde dobře.

Krajem ovesných baronů 16. září. Vlakem jsme dojeli do Mokrosuk kde jsme navštívili zámek s historií tzv. ovesných baronů. V roce 2008 koupil zámek pan Jan Jelínek, který nás zámkem zasvěceně provedl. Jedná se o bývalěho šermíře, mistra kováře a mečíře, který již více jak 30 let udržuje starou českou tradici výroby chladných zbraní, které od patnáctého století patřily k nejproslulejším v Evropě. Zámek postupně prochází rekonstrukcí a v současné době je v něm otevřeno muzeum historického šermu s interaktivní zbrojnicí, která obsahuje repliky chladných zbraní a zbrojí od starověku až po současnost. Po prohlídce vedla naše cesta do Ujčína a tam navštívili další zámek této kategorie. Zde nám poskytl zasvěcený výklad jeho současný majitel Mgr. Pavel Princ. Dále jsme pokračovali do Kolince, kde jsme se vydatně posilnili a ještě před zpáteční cestou vlakem navštívili starý židovský hřbitov.

28. října chodíme tradičně ke kapličce na Suché studánky. Po několika deštivých dnech se udělal docela hezký podzimem vybarvený den. Přesto byla účast netradičně menší.

O dnešní vycházce zakončené zde v útulné klubovně vídeňských hasičů netřeba mluvit, tu jsme zažili před malou chvílí. Jen chci poděkovat našim víteńským hostitelům za vše, co pro nás v několika posledních létech připravili.

Vážení přátelé, nyní k uplynulým létům.

Třicet let je dosti dlouhá doba. Za třicet let je z nemluvněte tatínek či starostlivá maminka někdy vodící mezi nás již své děti. Za třicet let je ze skromného, nesmělého školáka, ale o tom až za chvíli ……. Takže mi nyní vážení turističtí přátelé dovolte trochu zavzpomínat na uplynulých třicet let strážovské turistiky.

Na jaře roku 1993 přišel Zdeněk Hodek a jeho kamarád, pan Eman König s nápadem začít pravidelně chodit kolektivně okolím Strážova a po Šumavě. Obešli několik podobně zaměřených přátel a na první delší pěší výlet se vydalo 8 zakládajících členů našeho turistického spolku. Již zmíněný Zdena Hodek a Emanuel König, dále pak manželé Vlasta a Radka Boučkovi, Josef Kosohorský, Zdeňka Břízová a manželé Kodymovi. Od počátku jsme se domluvili, že budeme chodit jednou měsíčně, že budeme spolkem otevřeným, ke kterému se může přidat každý, kdo bude mít podobné zájmy a chuť se projít, s poznáváním svého okolí a Šumavy. Své záměry jsme začali zveřejňovat stejně jako dosud před jednotlivými výlety ve vývěsní skříňce. V té době nebylo internetu, nebylo mobilních telefonů a podobných vymožeností.

Už hned na druhý výlet nás šlo dvakrát tolik a zájemců postupně stále přibývalo. Oproti dnešku jsme z počátku měli malou výhodu, že jsme mohli i v sobotu používat linkového autobusu, který jezdil na lince Klatovy – Javorná, k delším výletům pak Avie JZD Strážov, která však na dlouho kapacitně nestačila našim potřebám a dále pak autobusu SK Kovodružstvo Strážov za pouhou režijní cenu.

Vedli jsme si pečlivou fotografickou dokumentaci, kterou jsem dnes přinesl k nahlédnutí, dokonce jsme zaznamenávali i docházku. Od druhého roku naší činnosti jsme započali v tak zvané radě starších připravovat i roční plány našich cest, které jsme posléze většinou beze zbytku naplňovali.

S léty našich příznivců stále přibývalo, postupně už to nebyli jen strážovští. Nejprve se přidali turisté z Nýrska, poté z Běšin, Bezděkova, Klatov, Klenové, Janovic a dalších míst. Naše cesty začaly směřovat i do vzdálenějších částí Šumavy, ale také do sousedního Bavorska, kam jsme vyráželi nejméně jednou ročně a to buďto zájezdovým autobusem, nebo jsme využívali slevových akcí příhraniční železnice. V posledních létech byly organizovány i velmi oblíbené atraktivní třídenní pobyty s turistickým zaměřením. V průběhu let jsme také vybudovali poměrně hojně navštěvovanou Strážovskou vyhlídku.

Velikým kladem našeho turistického spolku byl od samého začátku mimořádně přátelský duch, vzájemné porozumění a ohleduplnost při našich vycházkách a výletech. Při pravidelných táborácích, pořádaných nejprve u Hodků na Krotívě a posléze na hřišti ve Strážově i při ročních závěrečných posezeních jsme se vždy dokázali dobře bavit, dokonce byla i období, kdy kromě harmonik Zdeňka Hodka, pana Königa a Jardy Svobody jsme se zmohli na malou kapelu z našich řad. Chtěl bych také vyzvednout zásluhy paní Hrubé, však víte, o co se jedná. Jardy Svobody s jeho nám předávaným popisem shlížené krajiny včetně údajů o nadmořských výškách a kupříkladu také paní Čechové, která nám nechala zhotovit hezká spolková trička. Vlastně téměř každý v průběhu třiceti let spolku více či méně přispěl.

Bohužel, čas je neúprosný a tak za oněch třicet let došlo i mezi námi ke smutným rozloučením. Už nikdy s námi nevyjdou někteří naši věrní přátelé, se kterými jsme se tak rádi setkávali. Myslím, že jejich památka je mezi námi stále živá a budeme na ně dlouho a vděčně vzpomínat.

Vážíme si účasti každého, kdo se někdy, dle svých možností zapojil do naší činnosti, některých vycházek a výletů.  Zejména pak toho, že za celých třicet let nedocházelo v tak velikém kolektivu, mnohdy až šedesátičlenném, k žádným neshodám, naopak vždy vládla dobrá, přátelská pohoda. Tohoto skvělého ducha do našeho spolku vnáší renomovaný, nejprve studentík, posléze všemi uznávaný a vážený starosta města. Ano, toto je pro  náš turistický spolek štěstí. A ještě větším štěstím je, že tento náš Ing. Pepa Rousek má turistiku jako svého velkého koníčka a kromě svých vlastních nevšedních výletů za hranice všedních dnů, vzal na svá bedra prakticky všechny starosti o chod našeho spolku. Přiznejme si, dovedeme si dnes ještě naši turistiku bez Pepy a jeho perfektní organizace všeho přestavit?

A již to zkrátím. Jsme na konci třicetiletí naší strážovské turistiky. Nedovedu své shrnutí ukončit lépe než obrovským poděkováním Pepovi za to co pro nás všechny v posledních létech velice obětavě dělá, ale zároveň i poděkováním Vám všem za skvělý přístup, kamarádství , vzájemnou toleranci a úctu i lásku k přírodě kterou při našich výletech společně poznáváme.

Snad jenom na úplný závěr, přejme si, abychom do dalších let našich společných výletů vykročili ve stejném přátelském duchu vzájemného porozumění a aby nám k tomu všem dobře sloužilo zdraví. 

A když se opět pod svatým Jánem na náměstí budeme v příštím roce scházet k výletům, aby nám tento náš kamenný patron tak trochu záviděl.

Smutek má  ten svatý Ján jediný,
rád by do naší turistické rodiny.
Rád šel by na náš výlet mnohý,
leč nejde to, má jen kamenné nohy.
On nemůže s námi, na cesty do luk či pod koruny stromů
tak ho jen vždycky pozdravme, při našich návratech domů.