Zhodnoceni 2020-2022
Vážení turističtí přátelé,
dovolte, abych vám v krátkosti přiblížil několik našich výletů, které jsme podnikli v posledních třech létech, zejména pak výletů v rámci naší letošní, 29. sezóny strážovských turistů. Poslední takové hodnocení jsem přednášel na konci 26. sezóny v roce 2019, tedy před začátkem nešťastné covidové pandemie.
V krátkosti se vrátím do 27. a 28. sezóny , tedy do let 2020 a 2021, kdy jsme uskutečnili vždy každý rok jen 4 akce a to v obdobích ve kterých nápor pandemie přeci jen trochu polevil.
V roce 2020 to byly následující výlety:
Za 1. - Výlet Česká Skalice, Adršpach, Dobrošov, Kuks.
Za 2. – Výlet Budětice, Vintířova studánka, Líšná, Rábí.
Za 3. – Táborák,po absolvování trasy Ondřejovice, Rameno (chcete-li Pr…), Malá
Rovná, Strážov.
A za 4. – Z Dešenic do Matějovic a do Zelené Lhoty.
V následujícím roce 2021 jsme šli z Hojsovy Stráže přes Špátův dvůr do Zelené Lhoty.
Táborák jsme absolvovali po cestě z Janovic přes Harant a Klenovou do Strážova.
Velmi pěkný byl autobusový výlet do Bavorova, na rozhlednu Svobodná Hora, na hrad Helfenburg a do Vodňan.
A nakonec jsme absolvovali nezapomenutelný třídenní výlet do Telče, Znojma na Pálavu, do Mikulova a Třebíče. Ubytovaní jsme byli ve vinařské obci Perné, obci spojené s oblíbeným Strážovákem Standou Kopeckým, který nás uvítal ve svém rodném domě, pohostil a druhý den nás provedl nádherným okolím své rodné obce.
Tolik v krátkosti o létech 2020 a 2021, poznamenaných epidemií a přísnými karanténními předpisy.
Letošní rok byl už přeci jenom v tomto ohledu lepší, a proto jsme mohli naši 29. sezonu zahájit již tradiční 1. vycházkou do opálecké hospůdky. 26. března za velmi hezkého časně jarního počasí se nás sešlo opravdu hodně, abychom absolvovali výšlap ze Strážova kolem Čepice na Zahrčice a Opálku. Hospoda U Mařenky praskala ve švech a všichni jsme byli rádi, že jsme opět po delší době pospolu v očekávání lepších časů pro naše turistické zaujetí.
Také našemu letošnímu druhému putování 30. dubna přálo počasí, bylo dokonce na tento čas až moc veliké horko. Měli jsme v plánu jet vlakem z Janovic do Pocinovic. Vzhledem k výluce jsme se ale museli vtěsnat do autobusu, který nás vyplivl v Pocinovicích před nádražím. Zde jsme hodnou dobu čekali na svého vůdce Jardu Svobodu. On na nás ale také čekal, jenže na perónu z druhé strany nádraží, na příjezd vlaku. Ještě že existují mobilní telefony. Pak se vydal náš, opět veliký houf, na cestu rozkvetlou krajinou z Pocinovic směrem na Hadravu se zastávkou u malebného jezírka v bývalém lomu, o jehož okolí se dlouhá léta stará nestor nýrské turistiky pan Mayer. Prošli jsme nad Hadravou dále po loukách směrem na Bystřici a umdlévajíc nezvyklým horkem při Úhlavě do Nýrska. Odtud vlakem do Janovic.
21. května jsme již po druhé měli naplánovaný výlet na křížovou cestu mistra kovářského u Činova. Opět se nezadařilo, tak snad někdy potřetí.
Zato ve dnech 3. až 5. června došlo k velice vydařenému třídennímu autobusovému výletu za krásami Českosasského Švýcarska. Po celé tři dny jsme měli k dispozici autobus a celá organizace bravurně zajištěná Pepou Rouskem byla fakt, nebojím se říci, na nejvyšší světové úrovni. Cesou přes České středohoří do Ústí nad Labem jsme viděli z autobusu bájnou horu Říp. Ústí jsme si prohlédli z výšky od hotelu Na Větruši, asi nejhezčí ústecké vyhlídky. Další cesta nás vedla do turisticky opomíjeného ale velmi malebného skalního města Tiské stěny a dále pak do Děčína , který jsme si mohli prohlédnout po namáhavém výšlapu na Pastýřskou stěnu. Ubytováni jsme byli v hotelu Formule v Nebočadlech nedaleko Děčína. Druhý den jsme se vydali do Německa na fantastickou historickou pevnost Königstein, poté na vyhlídku na skalní město Bastei a stihli jsme ještě navštívit opět v Česku méně známý Belvedér. Poslední den jsme se vypravili pěšky a na loďkách skalnatým údolím říčky Kamenice, což byl zážitek vskutku nezapomenutelný. Už také proto, že tyto přírodní skvosty Českého Švýcarska o několik dnů později zachvátil obrovský požár, který na mnoho let strašlivě změnil tvář této pozoruhodné krajiny.
Výlet, předcházející tradičnímu táboráku nazvali autoři turistického kalendáře Jarda Svoboda a Pepa Rousek – Přes lávku nad hladinou Úhlavy. A skutečně po příjezdu autobusem do Dolní Lhoty na nás čekal přechod přes tento veletok po jakémsi visutém mostě nevzbuzujícím příliš velkou důvěru. Mnozí z vás mu nedůvěřovali natolik, že raději vstoupili do prudkých peřejí zmiňované řeky a tuto s nasazením holých životů přebrodili. Další cesta prosluněnou krajinou přes Hvízdalku, Český Hamr a Opálku do Strážova na fotbalové hřiště již proběhla v naprosté pohodě. K táboráku, jako ostatně i na všechna předcovidová i covidová sezení připravila paní Hrubá velké krabice neskutečných dobrot, za což jí prosím odměňte alespoň potleskem ve stoje, neboť jinou odměnu tato zásadně odmítá přijmout. Děkuji vám.
13. srpna jak jinak než opět za moc hezkého počasí jsme vyjeli autobusem prozkoumat neznámé partie Povydří. Dojeli jsme na Zhůří, pokochali se dalekými výhledy směrem k Roklanu a pokračovali přes horské louky na Buchingerův dvůr, Jelenov a Svojše, kde na nás čekal autobus, který nás popovezl do Dlouhé Vsi. Tam jsme navštívili nově zřízené Muzeum dřevařství, kde nás s jeho historií i současností seznámila jedna z jeho spoluautorek.
Jestliže náš srpnový výlet byl prozářen sluníčkem sedmnácté září , na kdy jsme měli naplánovaný Průzračný podzim na Hadím vrchu, bylo od rána zmáčeno celodenním prudkým lijákem. Naštěstí naši bdělí meteorologové nás včas varovali a tak Pepa Rousek stačil vycházku včas zrušit.
28. října na tradiční vycházku z Onoho Světa ke kapličce na Suché studánce už bylo zase hezky. Tato je ještě v živé paměti a tak vás s ní již nebudu zdržovat. Ostatně jsem tam ani sám nebyl a velení se ujal Petr Martin nebo Zdena Kolář ? Kdo ví.
A to je vše. Dovolte, abych jménem nás všech poděkoval víteňským hasičům, že se nás opět obětavě ujali a vám všem popřál hodně pohody a zejména dobré zdraví pro následující, již 30. sezónu naší strážovské turistiky.