Zhodnoceni-2019

Vážení turističtí přátelé,

v letošním roce mi bylo 75 let a při té příležitosti jsem si uvědomil, že celou třetinu této doby, to je 25 let, vždy na konci roku vás unavuji zprávou o tom, kde jsme v daném roce jezdili, chodili, společně poseděli, co jsme spolu při našich turistických výletech zažili a jak jsme si jich užili. Za tu dobu se již zcela vyměnila generace lidí, kteří se strážovskou turistikou začínali, zvýšil se i počet účastníků našich výletů a z původní asi desítky lidí je nás v posledních létech zhruba pětkrát tolik a to nejen ze Strážova. I forma mých zpráv se změnila. V začátcích jsem vypracovával své zprávy ve verších. Ještě si to někdo pamatujete?

Protože jsem pochopil, že dnešní uspěchaná doba nemůže akceptovat takto staromilskou formu vyjadřování, od tohoto jsem ustoupil a zvolil formu srozumitelnější – prozaickou. A znovu dnes přicházím s inovací své zprávy a to s jejím zestručněním. No, ten úvod zrovna stručný nebyl, ale já se polepším.

Tak tedy naší 26. sezonu jsme započali při účasti cca 60 lidí za velmi hezkého slunečného počasí 23. března krátkou vycházkou přes Rovnou kolem velkostatku U Cestáků na, dnes už hrad, Opálku. Zde nás uvítala s výkladem jeho nová majitelka a umožnila nám zevrubnou prohlídku včetně rozsáhlých sklepení, starého lihovaru a všech dalších prostor. K naší velké radosti jsme konstatovali, že se zde za poslední dobu udělalo hodně práce pro záchranu objektu. I tak ale ještě daleko více jí zbývá a proto jsme činorodé paní majitelce popřáli, aby jí elánu a sil pro záchranu této dominanty Strážovska vydrželo co nejvíce. Z hradu již byl jen skok do útulného opáleckého hostince U Mařenky, kde na nás čekalo občerstvení a tradiční promítání obrázků z našich výletů v roce 2018.

Na Bílou sobotu, dne 20. dubna jsme vyjeli vlakem z Janovic do Dobříkova. Odtud jsme mířili rozkvetlou a prosluněnou jarní krajinou do Smržovic, kde jsme se potkali s velikou skupinu dětí a mládeže s řehtačkami. Pokračovali jsme přes Modlín  do Libkova. Zde jsme se rozdělili. Část zvolila delší trasu přes rozhlednu na sv. Markétě, další šli přes poutní místo kostelík na Dobré Vodě. Všichni jsme se pak sešli u masivního železného kříže na Pohoří nad Běhařovem. Tak trochu se i bloudilo, ale to patří k věci. Od kříže jsme se vydali za občerstvením do penzionu U Jandů v Úborsku, posléze pak vlakem zpátky do Janovic.

I 11. května jsme vyrazili vlakem. Tentokrát do Švihova na výlet Švihovskem po stopách filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku. Ze švihovského nádraží jsme prošli  Švihov a vydali se přes Mezihoří k rybníku, kde se záporné filmové hrdinky macecha a její dcera Dora vykoupaly. I my jsme trochu navlhli od jemného deštíku, který po dlouhé době přeci jen dokázal, že smlouva Pepy Rouska, našeho neocenitelného vůdce se svatým Petrem má přeci jen nějaké trhliny. Od rybníka jsme se přes les s názvem U Pekla vrátili do Švihova. Znova jsme se rozdělili na dvě zhruba stejné skupiny. Zatím co jedna zamířila za účelem občerstvení do restaurace U Hradu, druhá si šla na hrad prohlédnout velmi pěknou expozici věnovanou dříve uvedené filmové pohádce. Po prohlídce se obě skupiny prohodily. Společně jsme se pak opět pod deštníky přes území švihovských protipovodňových úprav vypravili na nádraží a odtud kolem druhé hodiny odpoledne vlakem zpět domů.

Před prázdninami, ve dnech 21. až 23. června proběhl delší dobu plánovaný výlet do Českého ráje. Vím, jen z doslechu, že byl sice náročný, ale velice krásný. Jestliže někdo chcete o něm nám, kteří jsme neměli to štěstí být s vámi, něco bližšího povědět, moc rádi si vás poslechneme.

Jako každoročně jsme i letos uspořádali táborák. Tentokrát o prázdninách – 27. července. Předcházel mu, jako vždy, krátký výlet. Vyjeli jsme autobusem na Čachrov, odtud pěšky přes Bradné na Pohádku. Pověstmi opředená Pohádka už bohužel nevypadá pohádkově, jako kdysi, ještě zhruba před padesáti léty. Dnešní Pohádka je už ruina, která se v nejbližších létech rozpadne docela. Z Pohádky jsme loukami s kouzelnými výhledy sešli do Hájku, na Splž a do cíle naší cesty na strážovské fotbalové hřiště, kde už nás uvítal hořící táborák. Za chvíli voněly opékané špekáčky a srdce nás všech se smála na velké krabice moc pěkných zákusků, koláčků a buchet připravených obětavě a nezištně opět paní Hrubou. Sborový zpěv jako kdysi dříve při táboráku jsem neslyšel. Stárnu, asi ztrácím sluch.

Přípravě velkého autobusového zájezdu 10. srpna, pracovně nazvanému Stříbrskem pod zemí i po vodě věnoval Jarda Svoboda velikou péči. Také proto byl úspěšný. Hned po příjezdu našeho autobusu do Stříbra se nás ujal Jardův kamarád, bývalý stříbrný starosta, který nám zasvěceně povídal o historii i současnosti města a potom nás zavedl ke štole stříbrského dolu Prokop. Zde už byli připraveni další průvodci. Vyzbrojili nás slušivými přílbami, ještě že a provedli nás kilometry nesmírně zajímavých důlních chodeb. Výklad o způsobu dolování a podmínkách bývalých horníků nás přesvědčil o jejich nepředstavitelně těžké a velice nebezpečné práci pod zemí. Po vyfárání z dolů jsme si prohlédli historické stříbrské náměstí s úžasnými sgrafity vyzdobenou radnicí. Následoval společný, Jardou zajištěný oběd v restauraci, kde nám společnost dělala obrovská sbírka historických šicích strojů. Dobře nasyceni jsme dále autobusem dojeli ke hrázi přehrady Hracholusky a posléze část přehrady přejeli lodí. Udivilo nás, jak nízký byl po suchém jaru a počátku léta v přehradě stav vody. Cesta autobusem domů proběhla v dobré náladě.Myslím, že se i trochu zpívalo.

7. září jsme vyrazili svými auty do Nemilkova na zámek, o němž jsme myslím mnozí nemněli ani potuchy že existuje i když je to celkem nedaleko Strážova. Zámek je dnes majetkem rodin Kaplanových a Hagerových, kteří začali po roce 2016 zámek opravovat a zpřístupnili jej veřejnosti. Dle výkladu před rokem 1945 byl zámek v držení rodiny Schreinerů, kteří zde hospodařili v kuse 150 let a za tu dobu se zde vystřídaly 4 generace. Za dobu jejich vlastnictví byl zámek i celé rozsáhlé hospodářství několikrát upravováno a vše bylo v bezvadném stavu. Po válce byl však poslední majitel Georg Schreiner  odsunut do Německa a celý objekt převzal nejprve MNV Nemilkov , posléze místní JZD. Zámek tak pomalu schátral. Od roku 1989 byl i s přilehlými budovami a pozemky v rukou několika vlastníků, kteří však se do náročných oprav nepouštěli. Až tedy jeho dnešní majitelé s touto sisyfovskou prací započali. Nás velmi srdečně na zámku přivítali, rozdělili nás na tři skupiny a poskytli nám obsáhlý výklad. Zámek má samozřejmě moc daleko do své bývalé malebnosti. A tak jsme stejně jako zjara na Opálce popřáli jeho novým majitelům, aby své záměry dokázali dovést co nejdále. Z nemilkovského zámku pokračoval výlet dále na Velharticko a končil ve Velhartice hospodě. Tohoto jeho pokračování jsem se bohužel již nezúčastnil a tak nemohu objektivně referovat.

28. října chodíme tradičně ke kapličce na Suché studánce. Nejinak tomu bylo i v letošním roce. Meteorologická prognóza, že bude psí počasí se opět nenaplnila. Podezření z Rouskova napojení na sv. Petra zase zesílilo. Prostě bylo hezky, sešlo se nás hodně a sváteční výlet jsme si užili k plné spokojenosti.

Závěrečnou vycházku s ukončením našeho turistického roku nekomentuji, to právě prožíváme. Jen bych chtěl připomenout pro ty, kteří s námi dneska nešli, že jsme se zastavili na Hodkově a také naší vyhlídce na Vinném vrchu, abychom si vzpomněli, že tato už celých deset let slouží příchozím k nevšednímu pohledu na naši malebnou strážovskou kotlinu v pozadí s mohutným Prenetem, Plošinou, Hvězdníkem a Čachrovem.

 Vážení přátelé, nyní bych chtěl ještě poděkovat víteňským hasičům za to, že se o nás už několik let obětavě a pečlivě starají, poskytují nám podzimní azyl včetně vynikajícího pohoštění. A ještě, to myslím za nás všechny, nejvíce poděkovat Pepovi Rouskovi, který je skutečnou duší našeho spolku a přiznejme si, že bez jeho přesné a nesmírně obětavé práce by už náš spolek pravděpodobně nefungoval.

Na závěr mi milé turistky a turisté dovolte, abych vám všem popřál do příštích let  hodně radosti z dalších výletů, poznávání Šumavy i pobytu v přírodě, stále stejně hezké vztahy mezi sebou a zejména dobré zdraví.