Zpráva o výletech v roce 2011 (autor Josef Kodym)

Vážení turističtí přátelé,

scházíme se dnes, abychom tradičně zakončili naši, již 18. turistickou sezonu. Za těch 18 let se náš kolektiv postupně obměňuje. Někteří, kteří stáli na počátku naší strážovské turistiky již na naše cesty dohlížejí odněkud shora, dalším už pokročilá léta či zdravotní potíže nedovolují s námi vyrážet na společné cesty. Vzpomeňme i na ně občas, navštivme je, promluvme s nimi, aby jim zůstalo potěšující vědomí, že je stále považujeme za své kamarády.

Nás všechny může těšit, že mezi nás stále přicházejí noví turisté a to nejen ze Strážova. Ti, kterým se mezi námi líbí zůstávají a my je mezi sebou vítáme. Nenabízíme nic světoborného a přesto se cítíme spolu dobře a na naše akce, pečlivě , obětavě vybírané a připravované Jardou Svobodou a Pepou Rouskem se všichni těšíme.

K dnešnímu  našemu závěrečnému přátelskému posezení jsme se poprvé sešli v t.zv. Velkých oknech. Pamětníci, a už nás moc není, vědí, že je to už šesté místo, kde se toto koná. Poprvé to bylo před uvedenými osmnácti léty v jakési klubovně hasičů v Děpolticích. To nás bylo jen pár a snadno jsme se tam vešli. Poté jsme byli dvakrát hosty na Patrasce u manželů Kozákových. Přibylo nás a proto už jsme se museli scházet v hostincích. Několikrát U Mařenky na Opálce, v bývalém hostinci U Lukšíků a několikrát U jelena. Věřím, že i zde V oknech se naše setkání vydaří stejně, jako v létech předchozích.

A nyní k připomenutí a zhodnocení našich letošních výletů.

Opět jsme zahájili náš turistický rok jarní vycházkou okolím Strážova s následným promítáním obrázků z našich předchozích cest. Jaro jsme uvítali 2.dubna. Do poměrně teplého slunečného dne nás vyšel pořádný houfec, něco kolem šedesátky natěšených přátel. Šli jsme přes Rudku, na Čepici, na Krotějov a kolem bývalé Zdeňkovy chalupy, kde jsme zavzpomínali na četné vydařené táboráky, lesem na Záhorčice a odtud na Opálku, hospody U Mařenky. V dobré pohodě jsme shlédli prezentace pana Pojara a moje. Nezvykle teplým večerem jsme pak sešli do Strážova.

V následujícím měsíci – 28. května 2011 jsme vyjeli vláčkem z Janovic do Starce u Kdyně. Nádherně rozkvetlou, prosluněnou krajinou jsme stoupali na předěl mezi Kdyňskou kotlinou a Všerubským průsmykem. Stoupání v nezvyklém dosud horku nám bralo dosti sil. Ale výhledy do krajiny stály za to. Zejména pohled na Všeruby a pásmo Šumavy za nimi byl úžasný. Poté jsme sestoupili kolem malebné kaple na Brůdku  do údolí a začali znovu stoupat k nádherně opravenému kostelu  Svaté Anny – Tanaberku. Odtud jsme po krátkém odpočinku pokračovali přes z dřívějška známý Bezný na vlak do Kdyně. Asi vzpomenete, že jsme došli pěkně ucaprtaní a rádi už jsme usedli do motoráčku směr Janovice.

Začátkem června jsme se vydali autobusem znovu na předtím již dvakrát propršený a tudíž neuskutečněný výlet Po stopách železné opony. Kupodivu tentokrát nepršelo, i když to vypadalo, že bude zase. Bylo tedy alespoň mlhavo, bez výhledů. Autobusem jsme dojeli na Borovou Ladu a odtud vyrazili nekonečně dlouhou, rovnou vojenskou silničkou na Knížecí pláně. Zde jsme prohlédli obnovený hřbitůvek, základy zbořeného kostela se znakem Schwanzenbergů a pomník padlých německých vojáků ze zdejšího kraje. Mlha nám zahalila výhled na Luzný a na Bučinu. Zato jsme procházeli kouzelnými horskými loukami na Žďárek a dále na Strážný. Obdivovali jsme zídky ze snosových kamenů, těžkých mnohdy více než 2 – 3 metráky. Podle směrníků jsme měli mít do Strážného už jen kousek a Strážný stále nikde. Konečně začalo pršet, už jsme se báli, že by se tento zakletý výlet obešel bez deště. Strážný měl pro nás ale i překvapení milé, ve formě hospody a rybárny strážovského rodáka Vládi Beneše, který nás ve svém pohostinství mile přivítal. Po chvíli pro nás přijel autobus se zbytkem výpravy, která si na Knížecích pláních zvolila kratší trasu.

Na konci června jsme pořádali náš tradiční táborák, jemuž předcházela vycházka nazvaná Na dohled od domova. Autobus nás odvezl do Petrovic, nikoli do známějších Petrovic u Sušice, nýbrž do Petrovic u Nýrska. Není bez zajímavosti, že mnozí z nás včetně mne se přiznali, že v této vesničce, skoro za humny dosud nebyli, jen ji cestou do Nýrska míjeli. Z Petrovic jsme se vydali směrem k bývalým janovickým kasárnám a odtud přes Hvízdalku do Ondřejovic. Tady jsme se pozdravili s vodníkem a vystoupali nad … mám to říci ?  Tak tedy ano, nad Prdel. Odtud už jsme měli Strážov na dohled.

No, a pak táborák. Opékané buřty, paní Sedláčková a Hrubá nás opět rozmazlovaly svými dobrotami, Jarda Svoboda hrál, že mohl přetrhnout harmoniku, jen s tím zpěvem je to nějak čím dál horší. Ještě jedno pozitivum, Klenovačky neměly doma potopu, jako rok před tím. Takže – táborák vydařený.

V červenci jsme se vydali do Lurd. Ne samozřejmě do těch francouzských. Do Šumavských Lurd. Ale pěkně po pořádku. Vyrazili jsme vlastními auty. Nejprve do Chanovic. Tam je nově otevřena pěkná rozhledna. Výhled byl po ránu celkem dobrý, i když bylo zataženo. Z rozhledny jsme přešli do opěvovaného chanovického skanzenu. Na to, kolik se toho o něm v regionálním tisku napsalo a kolik už tam bylo proinvestováno, jsme byli myslím většinou zklamáni. Na chanovickém zámku se nám líbilo víc. Zejména výstava lidových řemesel byla zajímavá a na úrovni. V zámku jsme objevili m.j. i obraz našeho krajana akademického malíře Václava Souška. Po prohlídce zámku se dalo do drobného deště. Naše autokolona se vydala přes Oselce do Kotouně. Zde jsme už v pořádném dešti v pláštěnkách a pod deštníky došli k léčivému prameni a kapli Kloubovka. Naplnili jsme si zdejší ledovou léčivou vodu do různých petlahví a spěchali zase honem ke svým autům. Cestu na Prašivice a její kamenné atrakce jsme jednoznačně kvůli lijáku vzdali. Místo toho jsme uvízli v Šimkově hospodě před Nalžovskými Horami, kde nám bylo nepoměrně líp a kde jsme náš zmoklý výlet ukončili.

Na konci srpna nás zavedl výlet do Německa. K cestě jsme využili autobus. Pracovní název výletu byl Smutná cesta suchým lesem. Už od počátku bylo jasné, že smutná bude, ale že by suchým, když od rána vydatně pršelo ?  Nicméně vybaveni částečně nepromokavými oděvy jsme vyrazili vzhůru směr Luzný po t. zv. letní cestě. Ale jakápak letní cesta, když teplota se držela jen málo nad nulou a bičoval nás ledový déšť hnaný větrem. Kamenitá a čím dál a výš balvanitá cesta pěkně klouzala. Z mlhy na nás vykukovala šedá, mokrá torza suchých stromů. A přesto se vrchol Luzného dočkal návštěvy šedesáti zmáčených strážovských turistů. Kříž na jeho vrcholu byl jistě málokdy svědkem hrdinného hromadného výstupu tak velkého počtu lidí v tak nelidském počasí. Slušný sportovní výkon nás všech. No nic, alespoň jsme neviděli tu hrůzu způsobenou chráněným kůrovcem na okolních kopcích, Roklanu, pásmu k Poledníku, Mokrůvkách, Špičníku, Blatném vrchu a dalších.

Po krátkém občerstvení v závětří chaty na Luzném jsme už v lepší pohodě celkem v klidu sestoupili zimní cestou kolem skleněné archy k našemu autobusu. Přejeli jsme do skanzenu ve Finsterau. Tak nějak by měl vypadat skanzen lidové architektury, ne jako v Chanovicích. Nahlédli jsme do životních podmínek našich rodičů a prarodičů. Je vidět, že čeští a němečtí obyvatelé žili na Šumavě podobným způsobem a kultura jejich života a bydlení se téměř nelišila. Všeobecně jsme skanzen prošli s velikým zájmem.

Zase se rozpršelo. Ti statečnější a odolnější ještě vyrazili promoknout na lávku v korunách stromů  v Neuschönau, ostatní prohlédli alespoň zajímavé informační centrum – dům Hanse Eisenmanna.  Výlet asi kvůli počasí nepatřil k nejvydařenějším. Přesto bylo od Vás jeho účastníků milé, že jste na jeho konci organizátorům zatleskali.

Na přelomu září a října se uskutečnil třídenní zájezd na lázeňský trojúhelník – Mariánské Lázně, Cheb, Františkovy Lázně. Počasí se rozhodlo vynahradit účastníkům všechna příkoří letošní naší turistické sezony. Lépe už být nemohlo. Nádhera po všech stránkách. Na zájezdu jsem bohužel nebyl, podávám tuto krátkou zprávu jen zprostředkovaně. Věřím, že o něm promluví někdo z účastníků zájezdu.  Ovšem muselo to být fantastické neboť po návratu jsem slyšel m.j. i hlášku --- „ Rousek na hrad“ !

28. října – Ke kapličce opět jinak. Tentokráte z Hofmanek na Šmauzy, Suché studánky, Můstek, Pancíř. Toho dne 12 nablýskaných aut strážovských turistů vyrazilo z nově upraveného strážovského náměstí. Zrestaurovaný Sv. Jan se jistě divil, co se to v den tohoto státního svátku děje. Další auta „přespolních“ turistů se přidala na Špičáckém sedle. Jarda Svoboda, jako vedoucí skýtal záruku, že z avízovaných čtrnácti kilometrů se to o nějaký ten metřík protáhne, proto ten obrovský zájem. Jen Běšinsko-Lukavická sekce se nenechala k tomuto zážitku zlákat a dorazila jen z Brunstu. Fakt je, že po mlhavém ránu se udělal moc pěkný den a od vnitřně nově opravené kapličky se na nás smálo podzimní sluníčko a tak nikomu nějaký ten kilometr navíc nevadil. Výhledy od Můstku a zejména z Pancíře pod blankytnou oblohou na mlhou a smogem zahalená údolí se dají jen těžko zapomenout.  Konec dobrý – všechno dobré.

Věřím, vážení turističtí přátelé, že tomu tak bude i dneska, po naší letošní poslední vycházce. K tomu Vám všem, jménem svým i jménem ostatních tvůrců naší strážovské turistiky, přeji příjemnou zábavu a do dalších našich výletů a pěších cest v příštím roce hodně pohody, hezké počasí a hlavně dobré zdraví.