Zhodnocení sezóny 2010 (Josef Kodym) 

Vážení turističtí přátelé !

Dříve, než začnu s rekapitulací našeho letošního turistického roku, dovolte mi malou odbočku.

Jak jistě většina z Vás ví, v letošních podzimních komunálních volbách byl zvolen starostou města Strážov pan Ing. Josef Rousek. Ano, je to ten nesmělý mladý hoch, který s námi turisty před více než patnácti léty začal chodit na naše výlety, aby postupně obětavě převzal vůdčí úlohu v našem spolku. A jak neobyčejně skvěle si v této úloze vede si jistě všichni při našich akcích uvědomujeme.

Dovolte mi tedy jménem Vás všech panu Ing. Rouskovi, jinak našemu Pepovi, pogratulovat k jeho novému poslání a popřát mu, aby se mu při vedení města Strážov dařilo stejně dobře jako při zajišťování našich akcí. Věřím, že mu mohu slíbit i za Vás všechny podporu, případně pomoc při jeho nové, jistě nelehké práci.

A nyní zpátky k naší turistice. Již tradičně zahajujeme náš turistický rok jarní vycházkou okolím Strážova, zakončenou promítáním obrázků z našich předchozích výletů. Nejinak tomu bylo i letos. Jaro jsme vítali 20. března. Po protivně dlouhé zimě se nás sešlo hodně. Na kopcích ještě ležel sníh ale i v chladném počasí se na naši cestu přes Brtí, Víteň a Plázky do útulné hospody U Jelena dostavila dobrá pohoda. Hospoda byla nacpána k prasknutí. Obrázky a videa pobavily a hezky připomněly naše toulky za uplynulý rok.

17. dubna proběhl další z našich výletů, do nepříliš známých vesniček v Pošumaví. Horní Staňkov, Břetětice, Lešišov. Výlet perfektně připravený Jardou Svobodou se náramně vydařil, všichni prý byli velice spokojeni, zejména s jeho závěrem. Sám jsem se vyjímečně nezúčastnil a víc jsem se nedozvěděl, třeba mě pak někdo doplní.

V květnu jsme použili nám již důvěrně známých jízdenek So-Ne + k cestě vlakem a německým vláčkem Wald Bahn do německého lázeňského města Bodenmais. Bylo po nočním dešti, dosti zima ale nepršelo. Vystoupali jsme nad Bodenmais, výhledy nebyly příliš daleké, i tak to mělo svůj půvab. Lesnaté kopce nad městem se halily do mlhy, ale pohled na město omyté, rozkvetlé a plné svěžího vzduchu byl zajímavý. Dál jsme se vnořili do lesa a po vrstevnicové cestě, ozdobené svěží zelení rašících buků, jsme došli k bizardním skaliskům v prudké stráni nad námi. A to už nám začal dělat zvukovou kulisu kdesi pod námi potok uhánějící po svahu nejvyšší hory Šumavy – Javora. Hukot se stále stupňoval, až do chvíle, kdy jsme stanuli na můstku pod největším šumavským vodopádem Rissloch. Fantastickou podívanou na padající, o skaliska tříštící se vodu, někteří z nás umocnili postupem po stupňovitých, naklouzaných skaliskách proti padající vodě až na další můstek přes potok. Myslím, že podívaná na tento vodopád, posílený v dané době o předchozí noční liják, stála za to. Při korytu potoka jsme se pak vrátili do Bodenmais, které jsme po krátké prohlídce jeho sklárny, kostelů a dalších objektů opustili z půvabného koncového nádražíčka sympatickým příhraničním vláčkem.

Na konci června tradičně pořádáme táborák s vycházkou před ním. Tu letošní jsme nazvali „ Na kafe k Roubalovi plus táborák. Paní Sedláčková a spol. to vzaly doslova a usoudily, že nám Roubal ke kafi nepodá zákusky a tak se postaraly. Ale o tom později. V nádherném letním dni jsme se autobusem, který jsme beze zbytku vyplnili, nechali vyvézt na Čachrov. Vystoupali jsme po čerstvě posečených lukách nad Bradné. Cesta nám skýtala úchvatné výhledy na celé podhůří Šumavy, zalité červnovým sluncem, pod nebem plným nádherných naducaných obláčků. Odtud jsme pokračovali přes Bradné a Hvězdník na Pohádku. Roubal nás zde nečekal – naštěstí. Ani kafe pro nás neměl a to je dobře, třeba by bývalo bylo jako v Maryše, - „od žida“.

Pohádka už bohužel není Pohádkou. Starý Krýslův dvůr se postupně stává větší a větší rujnou. Jen to místo, kde dožívá tento kdysi malebný dvorec je stále půvabné. Z Pohádky jsme přecházeli rozkvetlými loukami nad bývalými Hynkovicemi na Splž a silničkou ke Strážovu. Únava z horkého dne udělala své. Lidé na hřiště došli, došli dokonce i pejsci, jen jednoho donesla Emilka v náručí.

Pivo a ostatní tekutiny daly rychle zapomenout na útrapy pochodu. Rozhořel se oheň a teď to spolek kolem paní Sedláčkové vybalil. Obrovské krabice se zákusky, za které by se nemusela stydět žádná přední vídeňská cukrárna a dále koláčky radost pohledět a ještě větší radost ochutnat. K tomu všemu nádherný, teplý podvečer, příjemná únava, dobré pití, Jardova harmonika a hlavně skvělá parta lidí. Myslím, že k tomu není co dodat.

V červenci jsme se vydali na výlet „ Po stopách železné opony“. Už podruhé – vloni lilo jako z konve, takže z výletu na Knížecí pláně, Žďárek a Strážný sešlo a došlo na mokrou variantu.

Celý letošní červenec byl bez deště a mimořádně horký, tak se dalo očekávat, že to vyjde. Nevyšlo. 24. července, kdy pro nás přijel parádní autobus pořádně lilo. Ještě jsme to zkusili a v dešti se došli podívat na Chalupskou slať u Borové Lady. Ale pak to Pepa Rousek zase rozhodl, zvolil mokrou variantu a jak se později ukázalo dobře zvolil. Dojeli jsme až do Prachatic. Po krátké procházce tímto historickým městem jsme zamířili do jeho muzea. V muzeu je dominantní expozicí t. zv. solná stezka z Bavor do Čech. Expozice je dělaná tak, že pomocí figurín lidí i zvířat se jakoby ocitáte uprostřed dění na solné stezce, po které kdysi karavany převážely sůl a další zboží na naše území. Vše je velice sugestivní a nejen solná stezka, ale i na příklad zasedání konšelů na radnici, výjev ze života Karla Klostermanna a podobně. Z Prachatic jsme dále pokračovali na vodní zámeček Kratochvíli, jehož zajímavé expozice jsme si rozdělení na 2 party také prohlédli. Zájezd jsme ukončili návštěvou poutního kostela v Lomci. Měli jsme štěstí, že nám prohlídku tohoto nevšedního místa spolu s podrobným výkladem umožnila matka představená přilehlého kláštera.

Dojem ze zájezdu jsme si odváželi opět dobrý i když jeho náplň byla kvůli nevlídnému počasí zcela jiná, než bylo zamýšleno. Snad tedy do třetice v příštím roce.

Konec srpna. V plánu je „Procházka v korunách stromů“, Sant Englmar a hrad Weissenstein. Prší, … lije jak v jednom českém filmu říká pan Kemr, koukající ze zápraží svého domečku „ chčije a chčije“. A to je přesně to počasí, které na nás vyrukovalo v den zájezdu. Nedá se nic dělat, autobus do Německa je dlouho předem objednán. Co se to letos děje s našim počasím na výlety ? Tolik let nám mimořádně přálo. Prší celou cestu. Přijíždíme k lávce v korunách stromů. O pohledech z různých prospektů a časopisů si můžeme nechat jenom zdát. Kdepak výhledy až na Alpy. Pod deštníky a v pláštěnkách vstupujeme na mokrou klouzající lávku jejíhož konce pro mlhu nelze dohlédnout, rovněž špičky stromů, nad nimiž procházíme jsou zahaleny mlhou a deštěm a vidět jsou jen ty nejbližší. Nárazy větru zdá se jako by celu lávkou cloumaly. Prostě smůla. Sestupujeme a alespoň si zkoušíme některé zvukové, pachové a jiné efekty které nabízí naučná stezka pod lávkou. Budiž Vám všem přičteno k dobru, že nikdo nereptá na nepřízeň osudu. Naopak, bavíme se při zkoušení obratnosti v namoklém lanovém centru.

Autobusem popojíždíme k nedalekému zábavnímu parku. Déšť se mění v drobné mrholení. Někteří odvážnější zkoušejí sjet letní bobovou dráhu, další se učí dojit na maketách kraviček. Zábavní park vcelku zaujal. Poté procházíme úpravným městečkem Sant Englmar a následuje cesta na hrad Weisenstein, který všichni známe jen při pohledu z cesty jak se svítí v lesích nad námi.

Déšť zcela ustal a mlha se zvedá. Vystupujeme na vyhlídkovou věž hradu, v jehož dolní části vystupují se svým představením pro děti, rytíři a jejich zbrojnoši. A vida z věže už lze hezky přehlédnout nejen městečka a vesnice v podhradí, ale i velikou část Šumavy. Jen její hřebeny jsou dosud zahaleny v mracích a mlze. Tak alespoň malá náplast na smolné počasí tohoto výletu.

Na počátku září, v sobotu před stážovskou poutí proběhla ještě jedna akce. Byla mimořádná, mimo náš roční plán. Pepa Rousek absolvoval školení jako průvodce po Šumavě a jako jeden z úkolů tohoto školení měl zorganizovat průvodcovskou akci s výkladem. Byli jsme vděčnými konzumenty. Pouť, nepouť, sešla se nás na strážovském náměstí více než padesátka, plni napětí co nás čeká. Počasí nám tentokrát velice přálo a stálo to za to.

Akci bych nazval „ Sedm zastavení na cestě kolem Strážova“. Pepův výklad byl působivý, dozvěděli jsme se mnohé, věci známé i neznámé. Je mimo možný rozsah zprávy vše popisovat, tak jen připomenu jednotlivá zastavení:

1. zastavení:   U Muchkovic rybníka

2. zastavení:   Cestou do Brtí – Strážovsko a Opálka

3. zastavení:   Křížky v naší krajině

4. zastavení:   Brtí

5. zastavení:   Cestou strážovských malířů

6. zastavení:   Upravený židovský hřbitov

7. zastavení:   Kde stávala strážovská šibenice

Ještě pro zajímavost. Dříve než jsme vyšli nám Pepa řekl, že nechal posekat na naší trase louky, aby se nám dobře šlo, což jsme považovali za vtip. Byla to však holá skutečnost. Ve vzrostlé otavě na Šibenci v délce větší než 2 km jsme měli krásně vykosenou cestu. Jen trasu pohotově obrátil, abychom si čerstvě posečenou trávu zvlhčenou ranní rosou nelepili na boty a prošli jí až při zpáteční cestě, kdy už ji osušilo sluníčko. Nikdo se nás neptal na zhodnocení Pepovy průvodcovské maturity, ale kdo jste s námi šel, jistě potvrdíte že byla na výbornou. Kdy naše turistky dělaly koláče nevím, ale pouť se asi bez nich stejně neobešla.

V září – 24. až 26. proběhl třídenní výlet na Berounsko a hluboké křivoklátské lesy s ubytováním v Srbsku. Nebyl jsem, vím jen, že všichni kdo se zúčastnili si výlet a jeho atmosféru moc chválili. V krátkosti vám o tomto vrcholu letošní naší turistické sezony něco řekne Pepa Rousek, ten to dokáže z hlavy.

No a jsme skoro na konci.

28. října 2010 jsme se vydali na tradiční již pouť ke kapličce na Suché studánce. Původně jsme plánovali delší trasu, ale po zkušenostech s letošním počasím jsme nakonec zvolili tu nejkratší, z parkoviště nad Oním Světem. A hle, počasí takřka nádherné na tento podzimní čas. Jako by nám Svatý Petr chtěl vynahradit všechna letošní deštivá příkoří. Sešlo se nás dost. Co si asi mysleli protijedoucí když k Onomu Světu se hrnula kolona 18 aut, z nichž na parkovišti vystoupilo 66 poutníků. Mezi pasoucími se kravičkami jsme vystoupali k lesu a co chvíli se všichni otáčeli za nádhernými výhledy přes Javornou až kamsi k Plzni.

Kapličku jsme nalezli v pořádku s letos opravenou podlahou. Mnozí si zde zapálili svíčky na paměť těch co už po světě nechodí s námi. Zpátky jsme šli přes ovčíny na Šukačce. Ani se nám nechtělo v tomto přívětivém podzimním odpoledni domů.

Kéž tedy i všechny naše příští cesty mají podobná zakončení. K tomu Vám všem vážení naši turisti přeji hodně pohody a zdraví.